Co se odehrálo během posledních dvou let

28. června 2019 v 17:44 | Aife |  Kodex Vitas
Milí zoufalí abstinenti,

předpokládám, že asi všem dlužím vysvětlení, proč ta několikaletá odmlka, která překonala i mé dosavadní rekordy.

Ti z vás, kteří mě vystopovali na tumblru, pravděpodobně nevyplnili hlášení o nezvěstné osobě, protože tam občas aktivní jsem. Dost možná mezi těmi reblogy a magorskými AU o Star Wars postřehli, co se se mnou dělo.

Takže ve zkratce: klinická deprese je svině. Klinická deprese s hlavní epizodou trvající +- 3 roky s mírnými oscilacemi, která pošle do hajzlu paměť a pozornost, zatímco dotyčný odmítá jít k lékaři, protože to ještě není tak hrozný, je mi fajn, je svině ještě větší. Když mě začaly v metru přepadat myšlenky, které by způsobily kolaps dopravy (protože Můstek), tak už to začalo bejt fakt hnusný. Tak jsem začla jezdit tramvají.

A vzala si rady Daniella Slosse a Marie Kondo k srdci a vyházela z života několik teoreticky blízkých jedinců. Netvrdím, že můj stav byl jejich vinou, ale jejich přítomnost ve mě vyvolávala takové stavy vzteku a sebenenávisti (jakkoli nezasloužené), že jsem je musela odstřihnout. Naštěstí byli tak skvělými přáteli, že ani neodpověděli;)

Musím poděkovat Nice, švagrové a bratroloměji za Come To Psychiatrist proslov, protože po dvou týdnech medikace mám konečně pocit, že mi funguje mozek. Je to jako kdybyste si zapli stěrače. Najednou vidíte před sebe. Wow. Očividně mám buď extra aktivní přenašeče serotoninu, odporně aktivní MOA nebo málo receptorů na postsynaptických membránách. Protože rychlost, s jakou reuptake inhibitory zabraly, byla překvapivá. Čekala jsem, že budu měsíc zelenina (což byla krutá vyhlídka vzhledem k tomu, že jsem měla za tři týdny mít státnice). Místo toho jsem byla zelenina jenom týden a pak se konečně mohla soustředit na učení. K státnicím jsem šla vysmátá jako lečo.

Státnice: za jedna, ale necelá polovina zkoušejících si vysloužila nelichotivé epitéty, protože najednou zapomněli, co to vlastně kurva přednášeli.

Plán: dopsat diplomku, nepoblít se u obhajob, spravit si záda a začít přemýšlet o PhD, protože Aife je masochista.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anie Anie | 28. června 2019 v 20:10 | Reagovat

Je mi moc líto, že jsi takhle dlouho bojovala s depresí. Je to strašně vytrvalá mrcha, co se ti sere do života a nedá pokoj dokud z tebe nevysaje poslední kousek štěstí. Porazit ji je hrdinský čin. Jsem moc ráda, že jsi jí dokázala nakopat prdel. :-D
Gratuluju ke státnicím!!!! To je skvělá zpráva. Další vítěství pro Aife! Což znamená, že na oslavách máš oprávnění konzumovat dvakrát tolik alkoholu. (Ale raději někde pod dohledem. Pro jistotu.)
Jsem ráda, že jsi se ozvala, ale nikomu tu nic nedlužíš. K nikomu z nás nemáš žádné závazky. Každý kdo čte na internetu fanfikce, ví že začít číst nedokončené dílo je rozhodnutí učiněno na vlastní nebezpečí. Všichni zde tedy věděli do čeho jdou.
A ano, chci strašně moc vědět jak dopadnou podvazky, ale taky bych chtěla, aby Pluto byla zase planeta a já se jak blbec pokaždé nezakoktala, když na něj přijde řada.
A ani po tobě nebo po slavných vědcích z NASA nemůžu vyžadovat, aby kvůli mě, mrňavé holce z Pardubic, změnili své rozhodnutí. Můžu vás požádat, abyste to zvážili, ale konečné rozhodnutí je na vás a já se s tím holt musím nějak vypořádat.
Tvůj jediný závazek patří tvému duševnímu zdraví, takže se rozhoduj s ohledem na něj a ne na nás. (A proto ignoruj můj předchozí komentář, kde tě prosím, abys to se psaním nevzdávala. Tvoje zdraví je přednější.)
Ale děkuju, že jsi o sobě dala vědět. Člověku je hned líp, když ví, že jsi stále s námi na té naší malé zemičce a lopotíš se za... PhD. 8-O Masochistko.
Hlavně si odpočiň přes prázdniny a načerpej energii ze sluníčka. Bůh, ví že jí tady bude spousta.
Doufám, že jsi si vše zlé už v životě odbyla a čekají tě už jen hezké momenty. :-)

2 Dominika Dominika | 2. července 2019 v 14:55 | Reagovat

Ráda slyším, že je ti líp a ještě bych poznamenala, že na ty Podvazky budu klidně čekat ještě další tři roky. :)

3 Aife Aife | 7. července 2019 v 12:46 | Reagovat

Nějak pochybuju, že se k podvazkům kdy dokopu. Kill the past, dá se říct. Nebudu tu předvádět stejné divadlo jako paní archivová, ale nějak je tahle blogovací éra za mnou. Není to zdravé. Uploadnu, co tu mám, ale jinak... věštím konec, dámy.

4 Mír v Afghánistánu Mír v Afghánistánu | 29. srpna 2019 v 13:49 | Reagovat

Žiješ! Jsem moc ráda, a jsem ještě raději, že je ti líp - klinická deprese je kunďařina nejvyššího kalibru a s kreativitou vymete komín jak Ondřej Vetchý ve S čerty nejsou žerty. Na dokončení rozepsaných věcí se ptát nebudu, pokud to přijde, tak to přijde, pokud ne, taky přežiju, snad. Gratuluju ke státnicím, a pokud se náš na Phd, ty masochisto, tak si vytvořím teorii o tom co psaní fanfikcí a příliš mnoho sarkasmu na srředně velkém gymplu udělá s mozkem průměrné ženy, protože to už by byly všechny moje oblíbené autorky fanfickcí a nastínilo by to dlouhou a neblahou vyhlídku mé vlastní budoucnosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama