Expecto Baby Boom! II

1. prosince 2016 v 12:42 | Aife |  FF HP: Expecto Baby Boom
V tomto díle uvidíte: ... Košilatý humor... Bratránka Asmodea... Daně... DANĚ!

_____________________________________________

Kapitola II - Pro hrst galeonů víc

Uplynul týden. Severus Snape stále nevěřícně zíral do novin. Tentokrát si k tomu zírání přinesl abakus a štos kopií svých předchozích daňových přiznání. Chvíli bylo slyšet jen cvakání kuliček a šustění stránek, než poklimbávající portréty na zdech vytrhlo ze spánku zlostné zavrčení. Následovala rána, jak Severus zmuchlal noviny do kuličky a tento nový projektil odmrštil směrem k osamělé váze. Pokud některý z portrétu ještě zvládal spát, potom hromová rána, s jakou se ona váza zřítila k zemi, jej probrala spolehlivě.

"Jsi destruktivní hulvát, Severusi!" ozvalo se ze všech stěn.

"Půjdu tě prásknout Albusovi, abys věděl!" zvolal portrét Phinease Blacka.

"Bonzáku!" zařval Severus, ale to už byl rám prázdný.

Netrvalo dlouho a už se Brumbál oprašoval před krbem.

"Zdravíčko, Severusi."

Severus mu jen věnoval opovržlivý pohled. Ani v nejmenším neměl náladu na zdvořilostní rozhovor, který ho pravděpodobně čekal. S Albusem, od té doby, co Ministerstvo prosadilo ten… ten… zákon, nebyla kloudná řeč.

Vždycky, když se schylovalo k něčemu, co mělo potenciál Severuse doživotně traumatizovat, posouvalo se ředitelovo chování směrem k větší žoviálnosti. Brumbálův pohled byl obvykle přívětivý, s veselými ohýnky. Poslední týden jej ale Severus podezříval z čiročiré zlomyslnosti, poněvadž nikdo s počestnými úmysly by se nevydržel uculovat čtyřiadvacet hodin v kuse den co den.

Úplně stejný pohled měl tehdy, když v rámci plánu "Jak si vybrat dovolenou za posledních sedmdesát let a zároveň vyvolat ve Voldemortovi dojem, že se mu jej podařilo nechat zavraždit" vyráběli společně atrapu jeho těla.

Protože Severus neměl v nejmenším úmyslu nechat jej na sebe vrhat cukrbliky, seznal strop své pracovny obzvláště zajímavým. Tak zajímavým, že zíral jen a jen na něj.

"Nabídne-li ti život samé citrony, je načase udělat si limonádu," prohlásil Brumbál moudře.

Obvykle, když Brumbál trousil své bonmoty, Severus by se do krve hádal, než by dramaticky vstal, vyřítil se ze dveří a prásknul za sebou, aby zdůraznil svůj nesouhlas nad existencí Brumbála. Dnes se zmohl pouze na zmučený pohled směrem k muži, než znovu obrátil svou plnou pozornost k prasklince na stropu.

Třeba se rozšíří a strop se zřítí. Zabije jeho i Brumbála. Naruší statiku budovy a vezme s sebou ke všem čertům i celé Bradavice, kterým obětoval nejlepší léta svého života jen proto, aby ho teď Ministerstvo vzalo na hůl.

"Jsem si jist, Severusi, že situace není tak zlá."

"Platil jsem daně!"

"Ano, to je občanská povinnost, Severusi, které se nevyhnou ani nejlepší z nás."

"Poctivě jsem odváděl zdravotní i sociální pojištění!"

"Ano, Severusi, to tě jistě velice šlechtí, že jsi myslel na budoucnost."

"Všechno je to pryč!"

"Morální hodnota spolupodílení se na občanské společnosti a sociálním státu jen tak nezmizí, Severusi."

Obrátil k němu zpět krhavý zrak.

"Vám nepřišel bulletin z Ministerstva, Albusi? O změně penzijního zákona?"

"Pouze dopis ujišťující mne, že vzhledem k mým zásluhám a věku je má penzijní situace ponechána tak, jak je… Tuším, že zde se nachází jádro tvých potíží, Severusi?"

"Ano, Albusi. Protože shodou okolností nejsem stotřicetiletý obdivovaný hrdina, tak se na mně uplatní nový zákon o zpětné kalkulaci penze dle nového zdanění."

"To jistě nebude tak hrozné."

"Vydržím-li pracovat ve stávajícím poměru následujících sedmdesát let, dosáhne výše mého měsíčního důchodu zhruba ceny dvou Lockhartových knih."

Od debaklu v roce 1993 se Lockhartovy knihy prodávaly na váhu jako palivo.

"Oh…"

"A jestli mi teď řeknete něco ve smyslu, že chudoba tříbí charakter a zbaví nás všeho nedůležitého, tak si to nechte pro sebe. Chtěl jsem svůj nedůležitý důchod. Svoje nedůležité pohodlí."

Zavřel oči. Jeho dávný sen, že si pořídí chatu na jednom z neobydlených ostrovů na pobřeží Antarktidy, mu unikal jako fata morgána.

"Jsem si jist, že Ministerstvo určitě nabízí nějaké klauzule, skrze které je možno vyhnout se tomuto, ehm, sedření z kůže?"

Severus se zastavil. Brumbál se ptal příliš konkrétně, než aby sem nepřišel se zcela jasnou představou, k čemu jej chce donutit.

"Albusi, ne."
"Někdy je nutno vykročit ze stereotypu, abychom vyřešili problém."

"Ne, Albusi."

"Správně, Severusi, permutace pořadí dvou prvků čítá právě dvě možnosti, které jsi již vyčerpal."

"Dnes jste tak oslnivě vtipný. Moje odpověď zní pořád ne. Klidně si to vytesejte do zdi."

"Můj milý chlapče, proč jen odmítáš byť jen vzít v úvahu alternativy? To ještě přeci neznamená, že se podle nich musíš nutně zařídit."

"Řediteli, víte dobře, že stát nabízí jen několik málo možností, jak se tomu vysmýknout. Společné zdanění s partnerkou, péče o nezaopatřené dítě ať vlastní či svěřené, anebo extrémně vyčerpávající charitativní práce. Už jsem ministerstvu napsal. Ti idioti odmítají uznat učitelství! Jestli učitelství není extrémně vyčerpávající služba těm nevděčným budižkničemům, tak vážně nevím, co by do té kategorie zapadalo!"

"Import suchých ručníků jezerním lidem?"

"Vážně, Albusi, proč nepověsíte svůj post na hřebík a nezačnete psát humoristické povídky? Jsem si jist, že za kilo dostanete víc než Lockhart."

"Obávám se, že mám zde ve škole ještě příliš mnoho práce, než abych se mohl odebrat do penze. Ó, omlouvám se."

"Jen otáčejte nožem v ráně."

"Skutečně to nebylo mým záměrem." Severus mu nevěřil ani nos mezi očima. "Ale dobrá. Řekněme, že oficiální alternativy jsou pro tebe absolutně nepřijatelné. Jaký je tvůj plán? Pochybuji totiž, že bys hodlal poddat se té finanční šikaně tak snadno."

Severus se zamyslel. Jaké měl možnosti? Nenalézal jedinou legální. A s černým puntíkem, jaký měl na Ministerstvu, by si rozhodně netroufal provést některý ze svých kreativnějších plánů.

Pousmál se. Vždyť to bylo tak jasné!

"Do podávání daňových přiznání zbývá ještě půl roku," řekl. "Mezitím se může stát ledacos."

"Musím přiznat, že jsem mile překvapen tvým optimismem. Minerva mi nikdy nevěřila, že bys ho byl někdy schopen. Smím jen vědět, odkud bereš tuto jistotu?"

"Dovedeš si představit, jak na takový zásah do soukromí zareaguje veřejnost? Většina čistokrevných by si dřív vyškubala vlasy, než aby přistoupila na takovéto vydírání. A oba víme, kdo i po válce zůstal šedou eminencí kouzelnické vlády. Dávám tomu jen pár měsíců, než někdo svrhne Ministerstvo. Dozajista na tom někdo pracuje už teď. Já si prostě jen počkám."

"Hm," pohladil si Brumbál vous. "To by s tím mohlo opravdu zahýbat."

. . .

Hermiona Grangerová prováděla to, co prováděla vždy, když narazila na problém, který nevzal roha v okamžiku, kdy se na něj zadívala zpytavým pohledem slibujícím intelektuální rozpitvání ze všech stran. Zabarikádovala se v knihovně.

Nečinila tak z pouhé nostalgie, či snad v bláhovém domnění, že by jí zdi knihovny poskytly azyl před nově přijatým zákonem. Ne. Hermiona Grangerová obsadila stůl číslo 42 stejným způsobem, jakým generál obsadí klíčovou pozici ve svém tažení, aby shlédl situaci a přichystal následující strategii.

K čertu! Její máma a babička nepálily na náměstí svoje podprsenky proto, aby jejich ratolest vydíral státní aparát ke Kinder, Kirche, Küche! A co teprve prababička Amélie, co před lety protestovala pro vlastní volební právo! Kosti této dobré ženy se musely jistě točit v hrobě.

Grangerové byly vždycky dámy z oceli. Ať si Brousek říká, co chce. Ona, Hermiona, se nenechá vláčet před oltář jeho grandiózním snem o kouzelnickém společenství čítajícím více než milion duší. Harry se už tomu poddal, srab. Zarazila se. Ne, že by mu a Ginny nepřála šťastné manželství, ale ani jeden nebyl výkvět dospělosti. Ve dvaceti, i když jste válečný hrdina, jste z celoživotního hlediska úplný cucák.

(Hermiona nikdy nezapomene na Harryho zápolení s vyplňováním formuláře na matrice. Podle jejího skromného názoru byl formulář lakmusovým testem dětinskosti. Pokud jste se u něj zapotili, zbledli a zazmatkovali dokonce i u kolonky "jméno", nemáte nárok na alkohol ani cigarety.)*

Vztekle prolistovala nejnovější zákoník, v pravé ruce propisku přichystanou jako planoucí meč anděla pomsty.

Žádný zákon není nenapadnutelný, pomyslela si. To jí dodávalo naději. Na rozdíl od S.P.O.Ž.Ú.S.u měl tento její nový projekt naději. Osud domácích skřítků byl možná společnosti lhostejný, nikdo však nemohl popřít, že nový zákon je diskriminační a že silně zasahuje do svobody jednotlivce. Byla si naprosto jistá, že to vyjde.

Do roka určitě!

. . .

V salonku sídla Malfoyovy rodiny freneticky přecházela Narcissa po své oblíbené trase mezi alabastrovou sochou tokajícího páva a velkou nástěnnou mapou popíchanou barevnými špendlíčky. Jako matriarcha rodu měla za povinnost dohlédnout na založení další generace ku cti generacím předešlým. Po ministerském ediktu nezbývalo mnoho času.

Samozřejmě, spolu s ostatními dámami z čajového klubu spekulovaly nad možností sabotovat tuto zhůvěřilost na společenském uspořádání. Jejich jemné, pěstěné ručky mohly vyvinout nátlak srovnatelný s nárazem indického subkontinentu do asijské pevninské desky a smést nový zákon o manželství nejen ze stolu ale i z paměti kouzelnické společnosti. Lobbovat uměla Narcissa stejně snadno jako dýchat.

Jenže každý teď věděl, že když si budete brát své příbuzné, mezi nimiž většina zažila důvěrně blízkou prohlídku Azkabanu, neskončí to dobře. Narcissa za nic na světě nechtěla, aby si na jejího synka někdo pohoršeně nebo nedejbože výsměšně někdo ukazoval na ulici. Tady šlo o prestiž!

Nu, nikdo nemůže říct, že nejsme přizpůsobiví, pomyslela si Narcissa a zapíchla do mapy další špendlík. Další spřízněná rodina. Musí si pospíšit, jinak za chvíli nezbyde žádné děvče z dobré rodiny, kterou by si Draco mohl se vší ctí vzít.

Poodstoupila. Hmm. Britské čistokrevné rody kvůli propletenému příbuzenství nepřipadaly v úvahu. S Iry nechtěla nic společného, katolíky v rodině mít prostě nebudou a hotovo. Francouzské, holandské, německé a švýcarské rody byly starobylé a vážené. A tak z těchto rodů se odnepaměti rekrutovaly nevěsty Malfoyů, Rosierů a Lestrangeů. Narcissa si povzdechla. Očima se posunula východněji podél pobřeží Středozemního moře. Itálie byla bez poskvrnky!

"Jak pokračuje pátrání, milovaná?" ozval se Lucius ode dveří.

"Pošleme Draca na cestu do Florencie!" zaburácela radostí Narcissa a přitančila ke svému choti. "Určitě tam najde svou vyvolenou."

Luciusovi ztuhl úsměv na tváři.

"Itálie, můj klenote?"

"Ano, drahý."

"To není dobrý nápad."

"Proč ne?" Ukázala na mapu. "Vždyť tam máme oba nejbližší příbuzné leda z osmého kolene."

"No, oficiálně. Jenže, pamatuješ si bratránka Asmodea?"

"Doufám, že nemáš na mysli toho proutníka!"

"Bohužel. Měl Italky velmi rád. A Rumunky. A Řekyně… A… Myslím, že po jeho několikaletém působení v Kruvalu můžeme bezpečně prohlásit, že nemáme absolutně žádné tušení, kdo všechno je jeho nemanželský potomek minimálně až k úpatí pohoří Uralu."

Oba se zahleděli na mapu.

"Pořád zbývá Irsko."

"Jen přes mou mrtvolu."

Na chvíli se oba pohroužili do ticha přerušovaného jen křikem pávů, který sem doléhal ze zahrady.

"Slavíku můj?"

"Ano, spanilá?"

"Asmodeus nikdy nevyrazil na duchovní cestu do Indie, že?"

* Na Harryho obranu, autorka této FF má vůči formulářům úplně stejnou fobii, a to prošla druhým lakmusovým testem na dětskost: vytáhnutí kousků jídla z odtoku dřezu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jass Jass | 1. prosince 2016 v 15:13 | Reagovat

XDDD *Utírá si z očí slzy smíchu.* "Nabídne-li ti život samé citrony, je načase udělat si limonádu." XDDD Bože, tohle je skvělé, vážně skvělé. Miluju tvůj styl psaní, humor, dokonce i permutace znějí v tvém podání zábavně. Jdu si to přečíst ještě jenou. Ať žije prokrastinace!

2 Miu Miu | 1. prosince 2016 v 18:30 | Reagovat

Můžu s klidem konstatovat, že tohle jsi schopná napsat opravdu jenom ty :D Je to geniální - ano, je to taková blbůstka na uklidnění nervů, ale úplně skvělá :D Mám neodbytný pocit, že tahle povídka bude Sevione... upřímně mě to docela nadchlo - pokud to bude pokračovat v podobném ducu :D a ještě... informace, že podvazky jsou alespoň rozepsané mě velmi potěšila (netrpělivě vyhlížím!) :D

3 Aife Aife | 1. prosince 2016 v 20:50 | Reagovat

[1]: :D Dialog mezi Trolbusem a Severusem se psal sám. Celou dobu, kdy jsem psala, jak ho ten otrava vytáčí do nepříčetnosti, jsem se hihňala jako idiot. On Snape je v zásadě cholerik. Proto je tak zábavný:D

[2]: :D Děkuji za přečtení i za pochvalu. Ano, povídka bude Sevione; částečně taky proto, že paroduje celou kategorii "marriage-law-sevione". Ale neboj, bude to pořád ve stejném duchu - utahování si z klišé, pocta největším klišé a tuna a tuna sarkastického humoru.
Ostatní páry se pokusím psát netradiční. S výjimkou předem daného Harry/Ginny a Narcissa/Lucius to bude skoro podvazkovské.

Myslím, že je už jasné, s kým budu párovat Draca.

A těšte se na Nevilla. Ten je epický nejvíc.

Hmmm... zítra nemám školu. Že bych si k těm mizerným podvazkům sedla a konečně je dorazila jednou provždy?

4 Nikita Nikita | 4. prosince 2016 v 18:44 | Reagovat

Jednou provždy prosím nie! :D
Len tú jednu kapitolu, to by sa mi veľmi páčilo.
Ako toto. Teším sa na Draca (spomínam si na isté dvojčatá, čo by mohli vyhovovať), aj na Nevilla a mám také zvláštne tušenie, keďže aj Ronko-Wonko je stále voľný, že? :D
Áno, viac uťahovania z klišé, klišé a sarkazmu, prosím. Viac zlomyseľného Albusa. Ďakujem. :D

5 Jass Jass | 23. prosince 2016 v 22:04 | Reagovat

Bylo by příliš naivní doufat v další kapitolku (čehokoli...) jako vánoční dárek? :-D O:)
Jinak veselé vánoce :-)

6 ~~~ ~~~ | 27. prosince 2016 v 19:26 | Reagovat

Juj, přečíst si tohle byl skoro orgasmický zážitek :-D Opravdu neznám nikoho, kdo by psal jako ty. Můžu tvé děťátka povídkové číst pořád dokola a vždycky se budu zubit jako duševně narušený oslík. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama