Expecto Baby Boom! I

28. listopadu 2016 v 22:16 | Aife |  FF HP: Expecto Baby Boom
Po válce kouzelnická společnost se zděšením shledá, že má Problém. A když ji konečně dožene doba, rozhodne se přijmout drastická řešení. Odolají Severus a Hermiona náporu Oddělení pro populační politiku? Pochopí Draco Malfoy tajemství ukryté v Chicken Tikka Masala? Kdo posílá Severusovi harlekýnky? A co na to Sirius? Několikamálorázovka

_____________________

Kapitola I - Cukr a bič

Největší poválečnou pohromou, která postihla kouzelnický svět, nebyla ani tak ekonomická recese, ani prudké zvýšení daní. Obojí mohli klást za přímou vinu Voldemortovi a jeho tendenci devastovat infrastrukturu. Drahou infrastrukturu. Tak drahou, že ani konfiskovaný majetek jeho přívrženců nemohl plně pokrýt škody.

Ne. V penězích se problém kupodivu neskrýval.

První otřes připomínal maličkou kuličku sněhu kutálející se dolů po zasněžených svazích osmitisícovky, která s ubíhajícím časem nabývala na objemu, dokud jako lavina nesmetla vše živé na úpatí hory. Paniku vyvolal článek vydaný v Čistokrevné genetice. Byl to historicky první článek, který se v tomto časopise objevil a který nesloužil jako smrtijedská agitka.

Byl to velice dobrý článek. Vědecký. Měl grafy a tak. Počítalo se v něm s čísly a písmenky, takže na spoustu lidí působil velice seriózně. A přestože většina kouzelnické populace neměla tušení, co znamenají pojmy jako "inbreedingová deprese", "genetický drift" či "efekt hrdla láhve", dospěli ke správnému závěru, že se nejedná o nic moc pozitivního. Částečně za to mohl fakt, že se tyto termíny vyskytovaly ve stejných větách jako slovo "riziko". A pro nechápavé autor přiložil komparaci rodokmenů Blacků a Habsburků, spolu s neidealizovanými portréty některých příslušníků těchto rodin. Dokonce i kouzelníci si uvědomovali, že by rodokmen neměl vypadat jako rekurzivní krajka a že by většina kostí lebky měla dříve či později srůst.

Kdo by to byl řekl, že hromadné zjištění, že Lucius Malfoy je svoje vlastní teta, vyvolá takovou reakci.

Co nedokázal Brumbál se svým poselstvím o lásce a soužití mezi jednotlivými strata kouzelnické society, to dokázala davová hysterie. Muselo se začít jednat.

. . .

Jako první krok k obrodě společnosti, věnovalo se Oddělení Ministerstva pro populační politiku censu obyvatelstva. Výsledky vehnaly tradicionalistům slzy do očí.

Kouzelníci nebyli nikdy nejplodnější cháska, pokud člověk ignoroval existenci rodiny Weasleyů. Měsíc po prvním článku vyšla v Denním věštci prognóza, kde podle současných trendů by měl být v Anglii každý druhý kouzelník ne-mudlovského původu nejpozději do roku 2086 Weasley.

. . .

Draco Malfoy tuto informaci považoval a obzvláště alarmující. Zkontroloval se v zrcadle, zda jeho plavé vlasy nenabyly podloudně zrzavého odstínu. Vzápětí si zahanbeně uvědomil, že text referoval o jeho doposud neexistujícím potomstvu.

Polknul.

Matku klepne.

. . .

"Proč je to špatně?" zeptal se Ron. "Myslím být čistokrevný. Sám jsem přece nikdy žádný problém neměl."

"Ono by to nevadilo, kdyby čistokrevných rodin bylo víc a kdyby měly víc dětí," řekla Hermiona. "Takhle se jen dokola točí ty samé geny v šesti rodinách a roste riziko, že se častěji sejdou dvě poškozené verze stejných genů, takže se to projeví. Prakticky se to děje už teď. Skoro žádný čistokrevný přes všechnu snahu nezplodí víc jak jedno dítě a polovinu Blacků tvoří maniaci."

Ron pořád nerozuměl.

"Hermiona se snaží říct, že za pár generací na tom budou čistokrevní jako buldoci."

Trojice se otřásla. Nikdo nechtěl dopadnout jako buldok.

"To aspoň vysvětluje existenci Pansy Parkinsonové," zakřenil se Ron na Harryho. "A mimochodem, co je to gen?"

. . .

Přibližně ve stejnou dobu, kdy Hermiona vykouzlila ze vzduchu informační tabuli a dala se do výkladu o mendelovské genetice, nacházel se Severus Snape v sídle rodiny Malfoyů. Spolu s Narcissou popíjeli kávu u novin, v altánku na zahradě. Narcissa luštila křížovky v Denním věštci, Severus opravoval chyby v Aktualitách alchymie. Kol a kolem, oba si vybíjeli nahromaděnou agresi.

Severus upouštěl tradiční letní páru. Sotva v Bradavicích zaklapla brána za posledním studentem, jako obvykle se odebral k Malfoyům na kafe. Jeden by nevěřil, jak uvolňující je vidět někoho dospělého a nepoznamenaného školním prostředím. Narcissa Malfoyová, rozená Blacková, měla děti přibližně tak v lásce jako on.

Absolutně vůbec.

Dobře, výjimku tvořil Draco, ale tomu už táhlo pomalu na dvacet a i když Narcissa občas toužebně zavzpomínala na dobu, kdy si s Dobbym hráli na zahradě na Krásku a Zvíře, byla docela ráda, že předala štafetu další generaci. Teď se mohla těšit několika letům pohodového klidu, než se v ní ozvou oživlé zbytečky mateřského pudu a začne Draca popichovat, kdy jí dá vnoučátka.

Tajenku rozluštila směšně rychle. Otočila tedy stránkou. Do očí ji udeřil titulek. Udělala ten omyl, že se zrovna přitom napíjela kávy. Šok způsobil, že zděšeně vydechla. Do horké tekutiny. Která šplíchla. Jí do nosu.

"Pokud chceš spáchat sebevraždu utopením, doporučuji skočit do řeky anebo jezera s orobincem a lekníny. S tvým éterickým vzhledem to bude vypadat velice poeticky," ozvalo se od Aktualit Alchymie otráveně. "Hotová Ofélie."

"Přestaň vtipkovat a koukni se na to!"

Poslechl ji. Když si přečetl nadpis, zběžně přelétl pohledem text zprávy. Obočí mu vylétlo nahoru.

"Jak může Ministerstvo kecat do toho, koho si člověk nesmí vzít?" zvolala zoufale.

"No, tebe s Luciusem už se ten zákon netýká, ne?"

"Ale mysli na Draca!"

"Oh."

. . .

Po krátké prezentaci před Čarostolcem byla většinovým hlasem přijata novela zákona o uzavírání sňatků. Kromě odstranění historické pasáže o povinnosti novomanželů sezdat spolu i své domácí skřítky, týkala se změna mimo jiné pasáže o situacích zabraňujících manželství.

Zatímco podle předchozího práva bylo možné vzít si vlastního strýce, ode dneška se za příliš blízké příbuzné považoval kdokoli do stupně příbuzenství sedmého. Některým se to zdálo maličko přehnané, ale jako argument vyhrál fakt, že sedm je v magii nejmocnějším číslem, což kouzelníky dbalé aspoň trochu tradic potěšilo.

Koho to nepotěšilo, byli všichni ostatní.

. . .

"Hm. Hodně štěstí s hledáním čistokrevné snachy, protože páté koleno je průměrná míra příbuzenství mezi dvěma naprosto náhodnými mudly, co akorát pochází ze stejného etnika."

"Hodně štěstí? HODNĚ ŠTĚSTÍ?!"

"Býval bych ti navrhl hledat na kontinentu, ale…"

"Luciova rodina má kořeny snad všude."

"Jsou jako plevel."

"Takže celá západní Evropa je taky pasé."

. . .

Archibald Baldiarch, vedoucí Oddělení pro masmédia, vkráčel spolu s ostatními do Malé kanceláře Ministra Brouska. Vedle něj se usadila Evelína Childressová, vedoucí z Populační politiky. Z Finančního oddělení sem poslali Bonaventuru, který se nyní krčil v koutku spolu se svým gigantickým počítadlem. Rufus se po podřízených zvědavě zadíval.

Archibald se na něj usmál. Měl dokonale rovné, bílé zuby. Do zlatova opálenou pleť. Oči modré jako chrpy. Profil jako Adonis a vlasy jako tmavé zlato. Kol a kolem, byl to ten typ muže, který ve svém okolí vyvolává neodolatelnou touhu mu ozdobit obličej kladivem.

Evelína si srovnala na nose brýle. Vypadala jako destilát všech nesnesitelných tetiček. Dnes obzvlášť. Tu puntíkovanou blůzu Brousek nenáviděl. Připomínala mu jeho babičku, jak vždycky flusla na štuptychl a "Rufíčku, srdíčko, máš šmouhu na čelíčku."

"Máme perfektní plán nejen pro naplnění státní pokladny, nejen pro dlouhodobé udržení ekonomické stability magické Anglie," rozhovořil se Archibald, házeje kolem reklamní úsměvy. "Ale také jsme vyřešili ten drobný problém s extrémně nízkou porodností."

"A to?"

"Kombinace cukru a biče, pane ministře!"

"Nevím, jak vás mám chápat…?"

"Jednoduše je přimějeme sezdat se co nejrychleji a mít děti!"

"Nemáme dostatek financí na opravu zlaté sochy Merlina v nadživotní velikosti, a vy mi tady tvrdíte, že mám zaplatit nespecifikovanému počtu kouzelníků, aby pobíhali kolem a sesílali imperius na lidi?! Co to proboha u vás v Masmédiích vyvádíte, člověče!"

"Oh, imperius je příliš hrubá metoda a neefektivní. Přemýšleli jsme nad ní, ale nebyla ekonomicky výhodná, ne."

"Tak co chcete dělat? Nemůžu přece vydat dekret, který by lidem nařizoval, koho si mají vzít."

"No, už jsme vydali dekret, který jim prakticky nařídil, koho si vzít nesmí," ozvala se Evelína.

"Ano, ale to jsme podložili vědecky. Jak chcete skoulet, aby se lidi najednou chtěli brát? Ti, co na sňatek měli pomyšlení, se už dávno vzali, a jestli se lidi nad třicet k tomu nerozhoupali doteď, tak se k tomu nerozhoupou nikdy."

"Samozřejmě se nemýlíte, pane ministře," pokývla Evelína. "Za stávajících podmínek nemají singlové absolutně žádný důvod zapojit se do rodinného života."

"Proto musíme stávající podmínky změnit," dodal Bonaventura. "Graduálně, samosebou."

"Nechceme vyvolat znepokojení."

Brousek zatěkal očima.

"Kam to vy tři přesně míříte?"

"Nabízím vám dlouhodobý plán, pane ministře," vstal z Archibald Baldiarch z křesílka. "Bude sice vyžadovat od Ministerstva počáteční investice, ale jsem si jist, že návratnost bude markantní."

"Poslouchám."

"Musíme je přimět myslet si, že je výhodné vejít do manželského stavu."

"Jak?"

"Cukr a bič, pane," řekl Bonaventura z finančáku. "Do půl roku musí podat daňová přiznání."

"Pokud bychom manžele danili dohromady…"

"… Přičemž bychom jim poskytli nemalé výhody…"

"… A poněkud zhoršili daňové podmínky pro nesezdané…"

"… A mezitím budou mít sezdaní finanční prostředky pro životní styl, který v nesezdaných vyvolá záchvaty žárlivosti a pocity krutého osamění."

Trojice se zářivě usmála. Brousek dostal plíživý pocit, že tu stojí na prahu společenské revoluce.

"….To by byla první fáze," řekl Archibald. "Pro druhou fázi využijeme služeb mého oddělení."

"Pokud hodláte propagovat, že je skvělé mít děti, tak vám na to nikdo neskočí. Existuje důvod, proč je posíláme od jedenácti do internátní školy."

"Myslete strategicky, pane ministře. Nic neponoukne mysl jedince jako přesvědčení, že v něčem zaostává nad ostatními. A co neprodá konformita, prodá sex. Tady máte grafické koncepty pro možné plakáty do budoucna."

Archibald rozložil na stole několikero svitků. První odhalil návrh pro reklamu na dětské šatečky. Zobrazoval velmi hezkou ženu v barevné záplavě s rozkošným dítkem opřeným o bok a vyzývavě se culící divákovi přímo do očí. Brousek polknul. A pak si uvědomil, že ta žena na sobě neměla klasický hábit, který zpravidla sahal až k zemi a dodával sex-appeal na úrovni vyždímaného mopu. Její šaty měly tvar. A výstřih. A viděl její kolena.

Samozřejmě, s tím, jak do kouzelnického světa vstupovali každým rokem noví a noví mudlorození, byl Brousek obeznámen s tím, jak vypadá ženské koleno. Ale nikdy předtím se to nestalo součástí kouzelnické kultury, tak silně ovlivňovala staletí stará tradice smýšlení a styl.

Až dodnes.

Rozložil další plakát. Jiná žena, se známkami lehké gravidity, nechutně šťastná idylka s manželem. Potěšte svou manželku skvostným parfémem XXX, hlásal text pod obrázkem. A takových bylo víc.

"Jak… jak rychle myslíte, že se zadaří implementovat vaše návrhy?"

"Hmm… řekněme, že první fázi bychom mohli stihnout do termínu daňových přiznání."

Byl to začátek. Úsvit modernity a populačního boomu na dosah. Brousek si pohýčkal vizi, že jednoho dne jim nebude hrozit osud pand.

"Děkuji, pánové a dámo. Dodali jste mi optimismus."

S Archibaldem si potřásli rukou. Brousek odolal pokušení mu ji rozdrtit. Aspoň do doby, než ten plán vyjde.

"Jsem si naprosto jist, že našim svodům neodolají," zasmál se. "Člověk by musel být buď úplný misantrop, nebo nějaká mudlovská feministka, aby vydržel ten nápor."

. . .

Severus Snape nevěřícně zíral do novin.

Ve stejný okamžik do novin nevěřícně zírala i Hermiona Grangerová.

Harry raději noviny nečetl a šel rovnou na radnici s Ginny.


Jen Brumbál se rozzářil a v tajném koutku ředitelny si označil prázdný šanon jako SSS - Smrt Severusovu Staromládenectví.

______________________________________________________

A/N: Jak já k smrti nenávidím "Marriage Law Challenge". Tak jsem se naštvala a napsala vlastní verzi.
Mimochodem, omlouvám se všem, kteří čekají a nevzdávají (ti asi už nejsou, ale přeci jen): píšu, jenom život občas potřebuje být prioritou nad psaním. Bohužel. Ale kapitola Podvazků je rozepsaná a čeká na dokončení.:)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jass Jass | E-mail | 29. listopadu 2016 v 19:35 | Reagovat

Já věděla, že to nemám číst! Je to tak akorát tak dlouhé, aby to člověka navnadilo, a pak si zas budu rok nedočkavostí hryzat prsty... Jinak skvělé jako obvykle, vážně miluju tvůj styl psaní.

2 Aife Aife | 29. listopadu 2016 v 19:44 | Reagovat

[1]: :D Další díl už je hotový:D Hodím ho sem za dva dny.

Jinak moje pověst coby pravidelného pisálka mě předchází, že?:D

3 Jass Jass | 29. listopadu 2016 v 23:12 | Reagovat

[2]: Nevím jestli předchází... (s velkou pravděpodobností ale ano XD ) Já si to zjistila metodou osobní zkušenosti :)

4 Nikita Nikita | 30. listopadu 2016 v 22:07 | Reagovat

Myslím, že ešte je tu celá kopa tých, čo čakajú a nevzdávajú. Lebo to čakanie vždy stojí za to.
Díky ti, že sa venuješ praktickým stránkam príbehov, ktoré sú normálne opomínané. A ešte takým geniálnym spôsobom.
Skvelé čítanie ako vždy. :-D

5 Aife Aife | 1. prosince 2016 v 10:43 | Reagovat

[3]: Já se stydím:D Já se tak tak tak stydím!

[4]: :D děkuju! jsem ráda, že se moje rýpání do kánonu čtenářům zamlouvá. Nikdy mi nedávalo smysl, jak velká může být kouzelnická společnost a jak při tak mizerném nastíněném počtu může vůbec fungovat:D
Mwhahahaha.
Parodie je lék.

Odpoledne sem hodím druhou kapitolu!

6 Zisi Zisi | 13. prosince 2016 v 21:03 | Reagovat

Ježíši (a spol.), díky za vyslyšení mých modliteb, Aifíku, ty žiješ! Tenhle a následující díl, nechť je mi motivací, jakmile se doučím to odporné římské právo, jsem tu jak na koni, abych si početla o něčem zajímavějším, než je věcné právo k věci cizí :'D

Jenom jsem cítila silnou touhu vyjádřit, jak jsem ráda, že jsi tu stále mezi námi! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama